ZÁMEK LOBKOVICE
STRUČNÁ HISTORIE
Zámek Lobkovice je původně středověká tvrz, později přestavěná na renesanční a barokní zámek, která se nachází v Lobkovicích, dnes části Neratovic. Zámek je od roku 1958 památkově chráněný a od roku 1966 je zapsán na seznamu kulturních památek České republiky.
První zmínky o tvrzi pocházejí z roku 1403, kdy patřila pražskému měšťanovi Prokopu Kruknerovi. Roku 1409 tvrz získal zakladatel rodu Lobkoviců Mikuláš z Újezda, který brzy začal používat přídomek z Lobkovic (později Lobkowicz). V roce 1445 připadly Lobkovice synovi Mikuláše z Újezda Janu Popelovi. Mezi lety 1450 a 1451 byla tvrz krátce obsazena vojsky Jiřího z Poděbrad. Později získal lobkovickou tvrz Albrecht Jiří z Očedělic. Po častém střídání majitelů ji roku 1496 získal Beneš Sekera ze Sedčic. Sekerové ze Sedčic původní kamennou tvrz přebudovali na malý renesanční zámeček. Jeho potomek Jan Ratibor Sekerka ze Sedčic Lobkovice roku 1615 prodal měšťanovi Václavovi Majskému ze Sobíšku, který je o rok později znovu prodal Polyxeně z Pernštejna. Ta tvrz darovala svému manželovi Zdeňku Lobkovicovi k 47. narozeninám a zámek se tak po dlouhých letech znovu dostal do majetku Lobkoviců. Zámek se však tehdy stal jen administrativním střediskem panství a obydlím úředníků.
Za třicetileté války byl zámek několikrát vydrancován a zpustl. K opravě a přestavbě budovy došlo až v roce 1679 za knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic, podle pánů italského architekta Antonia della Porty. Roku 1829 Ferdinand Josef z Lobkovic Lobkovice prodal pražskému advokátovi Janu Měchurovi, který zámek znovu přestavěl. Jeho dcera Terezie, která v roce 1840 zámek zdědila, byla manželkou Františka Palackého. Palacký si zámek velmi oblíbil a často zde pobýval. Jeho syn Jan Palacký zámek roku 1897 prodal knížeti Mořicovi z Lobkovic a v majetku Lobkoviců byl zámek až do roku 1948, kdy se stal majetkem státu a byl spravován MNV v Lobkovicích. Počátkem 80. let převzala zámek Filozofická fakulta Karlovy univerzity a byla zahájena jeho úprava na studijní středisko a depozitář knihoven.
Po roce 1989 získal zámek zpět v restitučním řízení Alexandr Lobkowicz, pravnuk desátého knížete z Lobkovic Ferdinanda Zdeňka Lobkowicze (1858-1938). Dnes jej vlastní jeho syn Maxmilian Mues.
RODINA LOBKOWICZŮ
Lobkowiczové (německy Lobkowitz) jsou jedním z nejstarších dosud existujících českých šlechtických rodů, jeho počátky sahají do 14. století. První Lobkovicové jsou zmiňováni jako příslušníci šlechty severovýchodních Čech. Mikuláš Chudý z Újezda (později z Lobkovic) byl významným politikem 15. století. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic byl esejista a básník. Jeho bratr Jan Hasištejnský z Lobkovic byl diplomat a poutník do Svaté země.
Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic stál na počátku 17. století v čele katolické strany v Čechách a ve 20. letech 16. století získal císařský i český knížecí titul. Jiří Kristián z Lobkowicz byl český politik a předseda českého sněmu na konci 19. století. V letech 1918/1919 Rakousko i Československo zrušily šlechtictví včetně jeho titulů a dalších výsad.
Dnes existují čtyři hlavní větve rodu: roudničtí Lobkowiczové, křimičtí Lobkowiczové, dolnobeřkovičtí Lobkowiczové a mělničtí Lobkowiczové. Historicky nejznámějším členem rodu Lobkowiczů je pravděpodobně Josef František Maxmilián Lobkowicz (1772-1816), Beethovenův mecenáš. Beethoven mu věnoval některá ze svých největších děl včetně 3. (Eroiky), 5. a 6. symfonie a opusu 18. smyčcových kvartetů.
